Menu

Marie Blabolilová

1948*

Studium:

  • 1967 - 1973 AVU, Praha, doc. L. Čepelák, J. John, prof. F. Jiroudek, A. Paderlík
  • 1963 - 1967 SOŠV, Praha, prof. J. Kaiser

Malířka a grafička Marie Blabolilová studovala na pražské AVU ze začátku v malířském ateliéru prof. Jiroudka a později v ateliéru grafiky doc.Čepeláka. Ladislav Čepelák naučil své žáky nejen dokonale zvládat grafické techniky, ale ovlivnil je i svou neokázalostí, skromností, hloubkou citu a jsností myšlení. V hodinách večerního kreslení poznala malířa a grafika Jiřího Johna. Na tvorbu obou učitelů vědomě, polovědomě i podvědomě navazuje, ale nejde o přímé ovlivnění, od prvních grafických listů je svá. První 3 grafiky vytvořila v roce 1967. Hned na začátku našla svou nejvlastnější techniku - čárový lept, vytvořila přes 800 originálních grafických listů. Grafiky tiskne sama v poměrně nízkých nákladech 50 kusů, ale celý náklad vydala jen vyjímečně.

Náměty mění pomalu a staré většinou zůstávají. Začátkem 70.let experimentovala s barvou, ta ji ale v grafice neuspokojovala a tak své vvýrazové prostředky omezila na černou a bílou a na nepřebernou škálu šedí. Brzy opustila kresebné linie, tvary a objemy nevykresluje a říká, že má přímo odpor k obrysovým liniím, vymezuje je řadami čar a čárek. Při záznamu základních směrů, tvarů a objemů si často pomáhá kresebou sítí, osnovou - "Když mám na ploše desky nějakou grafickou strukturu, mám zmapovanou celou plochu listu, mohu v ní snadněji nalézat to, co mě zajímá. Něco už je v té struktuře jakoby přímo dané, a dalších možností je nepřeberně, stačí si vybrat." Převládajícím tématem je příroda, často krajina, ještě častěji pouhý krajinný prvek, detail, kus země většinou zušlechtěné člověkem. Zahrady, ohrady, zástupy keřů, osnovy klasů, stupně vinic, šňůry deště. Strom - nejčastější a často jediný námět mnoha listů - strom přesazený do bílé plochy papíru, zjednodušený na podstatu. Konstrukce kmene a hlavních větví, směřování menších větviček, koruna vytvořená tisícem tisíců listů a lístků - čárek a čar. Objem skutečného stromu není nikdy přesně vymezený, proměňuje se každou minutou, pohybem slunce po obloze, drobnými záchvěvy vzduchu, jasný ve své podstatě, neuchopitelný v jedinečnosti okamžiku. Nikdy nedokážeme přesně rozlišit, kde končí koruna stromu, kde začíná díra, nebe prosvítající děravými listy a větvemi, kde zem porostlá nízkou travou. Některá vyobrazení stromů se překvapivě podobají malbám a pastelům Václava Boštíka, měkkým kompozicím hledajícím rovnováhu mezi jasností a nepostižitelností abstraktních tvarů.

Marie Blabolilová nevykládá příběhy, v jejich grafikách nejsou žádné skryté významy a jinotaje.

V roce 2003 získala Marie Blabolilová Cenu Vladimíra Boudníka na IX. Ročníku Inter-Kontakt-Grafik v Praze.

Zatím poslední autorskou výstavu „Chůze lesem“ měla Marie Blabolilová v r. 2011 v Praze v Topičově salonu.

Marie Blabolilová na abART

Prodaná díla