Volný prostor představí současnou tvorbu Jakuba Strettiho, jež se zakládá na citlivé práci s barvou a vnitřních dojmech a asociacích. Strettiho lyrická exprese vychází z tohoto světa, v němž se malíř nachází. Ovšem všechny ty konkrétní zážitky, pocity, vjemy, postřehy transformuje v osobité, poetické a často barvou podmaňující vize. Přitom nerezignuje na formální a estetické kvality, zakládá si na  citlivé práci s barvou, a to vše se mu - většinou - děje jaksi přirozeně. S nadsázkou přirovnávám Jakubovy obrazy k zenovým básním. Ty nejlepší, to je "pouze" linka, plocha, kaligrafický znak. Tak jako ty pravé zenové básně se nezakládají na zdobném stylu, od světa tvarů se obracejí k věcem tak, jak jsou - tedy, pro pokročilé, nejsou. Vybírám z názvů: Plachta/prostor, Moře, Houština, stíny, Horolezkyně, Sněžná bouře, Tetřívek, Krab. Voda... Mám chuť básnit. Jak již bylo napsáno: Prázdné hory jsou plné větru a deště. (Korejské zenové básně) 

I ve světě červeného prachu - to je ten pomíjivý svět přeludu a zároveň místo našeho bytí tu - a to je, zdá se mi, ona skeptická tónina v Jakubových obrazech - křísne jiskra radosti jako pocítěmí, třebas jen na okamžik, svobody.

Lucie Šiklová, kurátorka výstavy