Menu
Výstava SEN / DEN představí čtyři autory Lindu Gureckou, Annu Plešmídovou, Patrika Proška a Štěpána Beránka. Autory spojuje inspirace přírodou, ale liší se jejich přístupy a výstupy.
Leitmotiv výstavy:
Všechno co teď slyšíte i vidíte je jenom sen. I v tomto okamžiku sníte, sníte i když váš mozek bdí. Snění je hlavním posláním mysli a proto mysl sní 24 hodin denně. Sní když mozek bdí a sní i tehdy, když mozek spí. Rozdíl je v tom, že když mozek bdí pohybujeme se ve hmotném rámci, který nás nutí vnímat vše jako slet vzájemně souvisejících prožitků. Ve spánku nás však tento hmotný rámec neovlivňuje a sny tak mají sklon se neustále proměňovat. Lidé sní neustále. Dávno předtím než jsme přišli na svět stvořili naši předkové velký vnější sen kterému budeme říkat sen společnosti, nebo také sen planety. Sen planety je sdíleným snem miliard menších osobních snů, které společně vytvářejí sen rodiny, sen společenství, sen města, sen státu a konečně sen celého lidstva. Součástí snu planety jsou všechny zvyky a pravidla lidského společenství, jeho názory, zákony, náboženství, jeho rozdílné kultury i způsoby fungování, jeho vlády, školy, společenské akce a svátky. Vnější sen má tolik pravidel, že když se narodí nový člověk, poutáme jeho pozornost a vkládáme mu tato pravidla do mysli.
Don Miguel Ruiz, výňatek z knihy Čtyři dohody
Anotace:
Formování mysli od útlého věku k potřebám přežití a úspěchu v civilizované společnosti, je zároveň počátkem odklonu od přírodních sil a života v souladu s jejími zákony. Rutinní osvojení si společenských stereotypů v dospělosti uvádějí naši mysl do stavu apatické setrvačnosti a schopnost nasměrovat svou pozornost novým podnětům je rapidně snížena. Životní sny a jejich realizace upadají pod dlouhodobým tlakem složenek, úřadů, konkurence, kariéry a zisku, bojů o posty a žabomyších válek, ale i pod tlakem médií, vizuálního smogu a marketingu kreativců reklamních agentur. V dětství bereme toto vše jako zajímavou hru plnou cílů a odměn a v dospělosti nostalgicky vzpomínáme na dětsví, kdy jsme ještě měli spoustu ideálů, o které však postupem času často přicházíme.
Strach ze smrti přebíjí strach ze života. Bojíme se projevit to kdo doopravdy jsme ze strachu, že bychom odhalili své slabosti a v očích ostatních nebyli dost dobří. Bojíme se že nás okolí nepřijme a tak děláme to co si žádá vnější sen abychom přežili a naše vlastní sny odsouváme do pozadí. Vnější sen zabírá v naší mysli tolik prostoru, že na vytvoření prostoru nového nám již nezbývá energie. Neudržíme pozornost na to co chceme a mnohdy to už ani nevíme. A tak sílící potřeba odklonit se od této mašinérie tlaků obrací naši pozornost zpět k přírodě, kde nacházíme klid a harmonii.
Jako bychom se chtěli vrátit tam odkud jsme přišli.
Výstava SENDEN představuje práce čtyř absolventů Akademie výtvarných umění a Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kteří pracují s fenoménem přírody jako s prostorem mysli, ve kterém realizují obrazy svých snů skrze malbu, sochu a site specific instalace.
Patrik Proško
