Nová výstava Martina Mainera začíná ve čtvrtek 20. října od 18:30 hodin. Galerie připravila výběr obrazů a soch z posledních šesti let.

Aktuální číslo časopisu ATELIÉR Art magazín

Specifický monumentální prostor Kotelny bude zabydlen na stěnách většinou velkoformátovými obrazy z cyklu Křoví, Slovanská Epopej 2012, Blues woods, i z posledního cyklu Přicházíme v míru.

Díla v sedmi oddělených sekcích tvoří celek a zprávu divákům o autorově úsilí, estetice, etice i šlamastice výroby děl..

Mainer vytvořil dobrý a barevný rytmus instalace, s použitím menších, ještě nevystavených obrazů svých nohou a rukou z cyklu Černá hora. Na podlaze Kotelny dýchají sochy a objekty z výstavy Přicházíme v míru. Na místech betonových soklů stojí Anděl a vedle na podobném soklu Stojánek na globus, což je alegorie Géniů nesoucích Zemi, své místo zaujímají i chlupatí Buddhové a sarkastický Německý dům pro kočku a ptáka. Čelními velkými transportními dveřmi jakoby vchází bílá svatá trojice Lady boy, Na molu a Účes.

A nyní bychom rádi citovali autentický vzkaz autora k jeho možnému vystoupení na vernisáži výstavy dne 20. října.

,,Možná, když na to přijde, přijde i kouzelník, rád bych pozval Karla Gotta, ale nevím, jak to udělat. Mistra si vážím nejen proto, že mě doprovází svým zpěvem od kolébky, ale také pro jeho občanské názory. V textu katalogu Přicházíme v míru často uvozuji své nekorektní myšlenky slovy, jak také Karel Gott říká, souvislosti tuší a také jako já nechce raději vyslovit.

Jestli autor bude mít sílu a jsa zbaven studu a podpořen atmosférou návštěvníků, kteří budou chtít posloucháním trávit cca dvacet minut, tak místo hudby, přečte nějakou kapitolu ze své knihy Půst. Samozřejmě, kdyby přišel Mistr a chtěl zazpívat, číst se nebude, kdyby nechtěl zpívat, což chápu, přečtu . Půst jsem psal téměř denně posledního půl roku, pojednává o sousedských vztazích našich národů, o lásce i smrti a hlavně partě lidí, náhodných turistů, zůstavších po velkém kolapsu, dokonaném Velkým Řachem, kteří žijí a prosperují v Posázaví ve Státě na Statku a vzývají a jsou vedeni, učeni a chráněni Naší Svatou Bohyní Kulajlou, ve středu, což je hlavní den přijímání Bohyně, svému státu říkají Bohyňije,,