Tvorba Vladimíra Vráblíka se vyhraňuje zejména v posledních dvou letech. Jestliže předcházející období bylo spojeno s experimenty ovlivněnými přijímáním rozmanitých stylů a přístupů/zkoušel i kubistické tvarosloví/, pak současná práce nabývá stále více na osobitosti projevu.

Jeho modelace vždy oscilovala mezi použitím hladké formy a expresivním přístupem. Jak se však zdá,je modelační expresivita nejpřirozenějším projevem autorova naturelu. Proto mu vyhovuje poddajný materiál hlíny, který si po vypálení uchová všechny záchvěvy spontánně expresivních rukopisných dotyků.

Sochy Vladimíra Vráblíka jsou většinou komorního charakteru, orientoványhlavně na lidskou figuru, zoomorfní motivy a konkrétní i imaginární portrét.K figurativním námětům přistupuje s velkou dávkou fantazie a se snahou vyjádřit proměnlivé stavy lidské bytosti od dramatičtějších poloh až po konteplativní výraz lyrického vyznění. Ve snaze po vystupňování expresivity deformuje tvary figur a volně zachází s jejich proporcemi.

Dr. Jaroslav Pelikán